Selské bouře a Sebastian Finke

Za Berkova syna Kryštofa propukly na panství v letech 1679 a 1680 velké selské bouře. Sedlákům se však nedostalo zastání u císaře Leopolda I. ve Vídni, kam byla vyslána deputace se stížnostmi. Přivolané vojsko přimělo povstalce, aby opustili rodiny a ukryli se v okolních lesích.

Místo jejich úkrytu však vyzradil vojsku tehdejší preceptor zámecké školy Sebastian Finke (Pěnkava) z Rynoltic. Povstalci byli na jeho udání postupně pochytáni a v okovech odvedeni do vězení. Svoji charakteristickou roli sehrál Finke zřejmě i v procesu se zatčenými, který se konal na hradu Wartenberg.

Podle rynoltické kroniky přišel málem o život, když ho rozezlení sedláci chtěli umlátit. Protože Sebastian Finke pobouřil všechny své sousedy, nemohl dost dobře ve vesnici s ostatními žít. Vdova po zámeckém pánovi Benedikta von Bredau proto učitele (doslovná citace) „za vzorné služby“ odměnila a darovala mu dne 20. srpna 1683 území u potoka nedaleko zmíněných smolných pecí.

V blízkosti dnešní návsi u rybníka tak byla postavena první chalupa, jejíž základy byly ještě po 250 letech údajně patrné. Dlužno poznamenat, že tento rok proslul mimo jiné i bitvou u Vídně, kde bylo jen s námahou poraženo vojsko tureckého sultána dne 12. 9. 1683, za velké pomoci polského krále Jana Sobieského.
V roce 1685 se stal vrchním učitelem (Schulmeister) syn Sebastiana Finka Mathias.

Sebastian Finke nezůstal na získaném území na mýtince v lese dlouho sám. Jsou dokonce známa jména těch prvních, kteří překonali ostych a hledali u pány milovaného poddaného poklid další existence. Byli to sedláci: Andreas Taubmann, Mathias Prokop a Friedrich Kauflersch.

Dost možná, že k útěku do lesa přispěl i mor, který postihl Jablonné v roce 1686. (Jablonné si potom postavilo dodnes náměstí zdobící „morový sloup“). Již v roce 1689 pak koupil další pozemek (patrně syn) Baltazar Finke již jako „Finken Dorf“.

Zápis z rynoltické matriky o úmrtí Sebastiana Finkeho dne 1.2.1707 ve věku 77 let

Tak vznikla nová vesnice, po svém zakladateli jak bylo tehdy zvykem, nazvaná Finkendorf, až do roku 1911 osada Rynoltic.

Vztahy k Rynolticím, Lemberku a Jablonnému zůstaly stále velmi úzké, ať již šlo o úřední nebo církevní povinnosti. V rynoltické matrice se název Finkendorf poprvé objevil v roce 1712. První dům dnešního Polesí stál, jak píše v publikaci vydané v roce 1886 v Liberci rynoltický kronikář, na tehdejší parcele číslo 1198 poblíž rybníka a jeho základy byly ještě před dvaceti lety (tedy kolem roku 1866) dobře patrné.

Pozoruhodné je, a o výtečné profesionální úrovni tehdejšího regionálního nadšence (patrně rynoltického učitele Josefa Bürgera) svědčí, že se autor odvolává na takové kapacity v oblasti historie Čech, jakým byl tehdy Augustin Sedláček z Tábora, autor Hradů, zámků a tvrzí Království Českého. Na tuto kroniku, jako nezastupitelný unikátní regionální pramen historie Lemberka, Rynoltic i Polesí se budeme i dále odvolávat. V roce 1699 až 1729 byl v Jablonném stavěn Františkem A. Berkou z Hovory chrám svatého Vavřince, podle plánů milánského architekta J. L. Hildebrandta.

Podélná osa chrámu měří 47,5 m, příčná 28,5 m a výška kopule 45,2 m V podzemí kostela jsou tři poschodí katakomb. Jsou v nich uloženy ostatky dominikánů a rakev zakladatele Berky, který zemřel v roce 1706. O rok později, v únoru 1707 zemřel i zakladatel Finkendorfu Sebastián, který je pohřben na hřbitově v Rynolticích. V roce (1699) byla v Rynolticích hrabětem Bredou postavena kaple svaté Barbory, v letech 1745 – 1746 rozšířená na kostel. V roce 1724 byla na Černé Louži, uprostřed tehdejší osady, postavena kaplička.

Lemberské panství zdědil v roce 1723 říšský hrabě Karel Josef von Bredau, který však ho již v roce 1725 prodal Filipu Josefovi z Gallasu, s celým příslušenstvím, ke kterému patřilo celkem 11 vesnic, včetně Rynoltic, Polesí a Černé Louže. Hrabě Filip Josef Gallas byl velice dobrý pán, což se projevilo obzvláště v roce 1737, kdy následkem neúrody vznikl mezi poddanými hlad a následovaly i nemoci. Gallas povolal lékaře a zajistil poddaným chléb, což nebylo v této době málo. Podporoval také studující mládež, zřizoval školy a fary. Byl spravedlivý a velmi vážený. Zemřel roku 1757 jako poslední svého rodu.

Jak rostl počet domů v Polesí, nejlépe vidíme z následující statistiky:
Podle údajů ve výše uvedené kronice zde bylo v roce 1788 – 38 domů, v roce 1818 již 54, v roce 1836 vzrostl počet na 60 a v roce 1883 jich bylo 65.

Války

Kraji se nevyhnuly války, zejména ty, které Rakousko vedlo se vzmáhajícím se Pruskem.
Z významných osobností, které navštívili okolí Polesí, jmenujme například generála Gideona Laudona (13/2/1717 – 14/7/1790), který v Rynolticích, v čísle 3., u sedláka Daniela Bürgera přenocoval při válkách o Slezsko snad již v roce 1745, jako důstojník pluku pandurů známého plukovníka Trencka (pohřbeného v Brně), patrně však i v březnu 1737 kdy vedl jednu z útočných kolon (v té době jako podplukovník).

I když známou písničku „generál Laudon, jede skrz vesnici“ patrně s tímto pobytem spojovat nemůžeme, měli tehdy Prusové docela jistědůvod procedit skrze zuby ono „himmellaudon“, když jeho divocí hoši opět provedli jeden z „husarských kousků“ jakým byla například bravurní akce generála Ondřeje Hladíka (snad Slováka nebo Čecha – podle Augustina Sedláčka potomka českých exulantů v Horních Uhrách), který se skupinou císařsko – královských husarů diktoval Berlínu výpalné, zatímco Laudon pronikl k Erfurtu.

Dle kroniky dále „pověst vypráví, na cestě do Polesí, v průběhu sedmileté války, na památku zde pochovaného pruského oficíra byl postaven kamenný kříž, který však již kolem roku 1860 nestál. V roce 1737 byla v Pachtovském zámečku v Jablonném umístěna první jízdní pošta mezi Jablonným a Žitavou.

V roce 1751 zřídila Marie Terezie v Jablonném stálou poštu v čele s poštmistrem, placeným 200 zlatými ročně.
V roce 1756 bylo v Polesí 25 k robotě povinných sedláků a chalupníků, kteří se musili hlásit na Lemberku.
Je nutné připomenout, že tehdejší cesta, hojně používaná i povozy, vedla z Jablonného do Petrovic a vzhůru kolem Tobiášovy borovice k České bráně a dále do Hrádku nad Nisou.

Tato místa navštívil rovněž císař Josef II. při obhlídce hranic říše, když projel 30. června 1766 na koni Rynolticemi na Lemberk z Hrádku (Grottau) patrně přes Polesí z údolí pod Popovou skálou, dodnes nazývaným Císařským údolím. Zde také na křižovatce cest při vstupu do Císařského údolí našel svého času smrt pekař z Hrádku nad Nisou, který tudy šel do Jablonného nakoupit obilí. Na jeho památku zde nalezneme na borovici nad místem, kde se mord udál, dřevěný kříž.
Dalším majitelem Lemberského panství byl hrabě Kristián Filip Clam–Gallas, synovec předchozího majitele. Clam–Gallasové se udrželi na Lemberku až do roku 1930, kdy byl hrad prodán Auersperkům, kteří hrad vlastnili do roku 1941 a byli posledními šlechtickými majiteli Lemberka.

V roce 1813 probíhal v nedaleké Lužici útok francouzských a polských vojsk. Při této příležitosti obsadil Žitavu císař Napoleon I., který 19. 8. 1813 navštívil i Jablonné, jako jediné město na území Čech. Přitom byl ostřelován i Lemberk, který byl poničen dělostřeleckou palbou. Obyvatelé vesnic se ze strachu před vojáky skrývali v lesích. Rovněž v Polesí probíhaly rekvizice dobytka, z Rynoltic a Polesí bylo odvedeno vojsku 230 kusů dobytka, dále sláma, obilí atd.