Wehrmacht měl Plán Zelený

Není úkolem tohoto příspěvku, který se zabývá regionem okolí Polesí a Černé Louže (a samozřejmě i Rynoltic), aby rozebíral strategii či posuzoval možnosti obrany hranic ČSR. Je jisté, že všechny plány obrany předpokládaly účast spojeneckých sil, které měly dorazit, takže veškeré cíle mohly směřovat pouze ke zdržení předpokládaného útoku.

Německá armáda měla (podle německých údajů) k dispozici v letech 1937-1938 celkem 2 104 355

V dalším pokračování vyprávění o neznámých či alespoň méně známých pohlednicích se konečně dostane i na Černou Louži. Tam byla situace jasná – témeř na žádné pohlednici nesměla chybět vyhlášená restaurace Steyrer Franzl, hlavní místní atrakce první poloviny dvacátého století. Sem mířila drtivá většina návštěvníků a díky ní byla Černá Louže známá v širokém okolí, sahajícím až za zemskou hranici do Saska.

Dnes již léta chátrající stavba slavné restaurace nikoho nepřiláká a tak se z bývalého proslulého výletního místa stala zase klidná vesnička, rozkládající se na loukách podél silnice na Sedlo. Jen opět obnovený kemp s občerstvením se snaží navázat na tuto zaniklou turisticko-výletní slávu.

Další várka dobových pohlednic, opět dílem z krajanské sbírky a dílem z dalších internetových zdrojů, se soustřeďuje na okolí rybníka a na místní hostince, které tyto pohlednice prodávaly. Na všech z nich je dobře patrné, že se Finkendorf v první třetině dvacátého století stal nehledě na své skromné rozměry vyhledávaným turistickým cílem s bohatým zázemím. Několik hostinců i s ubytováním, vybavené koupaliště, zpřístupněná vyhlídka nad obcí, kulečník. To vše ze skromných soukromých zdrojů místních obyvatel, bez evropských dotací…

Člověk by řekl, že těch skoro osmdesát dobových pohlednic, které jsme dosud nashromáždili v našem webovém archívu (záložka Archív/Pohlednice Černá Louže, Pohlednice Polesí), pokrývá celou produkci, určenou turistům z rakouského mocnářství, první republiky, třetí říše i socialistického Československa. Ale překvapivě se objevují stále další a další pohlednice, někdy s motivy obvyklými, osvědčenými, ale jindy se na nich najde i záběr netradiční a právě tím i zajímavější.

Protože předpokládám, že kdybych takové nově získané pohlednice jen přidal do archívu, málokdo by tyto přírůstky zaznamenal, a tak vám je chci nejprve představit prostřednictvím příspěvků.

Největší dávku dosud neznámých pohlednic (a mezi nimi byly právě i některé dosti netradiční) objevila Marcela Vodňaruková na webových stránkách krajanského spolku deutschböhmen.de. Další pak pocházejí z internetových aukcí či jiných internetových zdrojů.

Mobilizace

V souvislosti s vlnou povstání, která odstartoval Hitlerův projev na stranickém sjezdu v Norimberku, byla 12. září 1938 před 18. hodinou nařízena velitelská pohotovost pro celou armádu a vojáci nesměli opouštět kasárna.

Zároveň byly uvedeny v činnost mobilizační orgány. Podle počtu zbraní na jednoho obyvatele, bylo Československo nejvyzbrojenějším státem na světě. Podle počtu zmobilizovaných vojáků bylo v Evropě toto pořadí: SSSR, Francie, Německo, Itálie, Polsko a ČSR. V nočních hodinách 12. září 1938 se Nejvyšší obranná rada státu rozhodla vyhlásit pro osádky těžkého opevnění  bojovou pohotovost, útvary zajištění hranic a pluky ZLO měly

Nic naplat, pivo je a bylo v českých (a sudetských) restauracích a hospodách nápojem nejoblíbenějším a tak se u něj zastavíme ještě jednou. Tentokrát u dnes již neznámého jevu, kterým bylo stáčení a lahvování piva jednotlivými hostinskými a obchodníky.

V českých zemích se pivo do lahví začalo poprvé plnit v Praze v roce 1841  v pivovaru U Křížovníků na Starém Městě. Šlo pouze o první průkopnickou vlaštovku v novém druhu distribuce chmelového moku. K masivnímu rozšíření plnění piva do lahví ze skla došlo až na počátku