Pro rychle se rozvíjející letovisko mělo v třicátých letech minulého století koupaliště rozhodující význam. Tomu odpovídala jak hojná návštěvnost, tak i nezbytná infrastruktura, která přečkala i válku a odsun obyvatelstva a sloužila ještě řadu let poté. A jaký byl poválečný osud koupaliště?

Detail z dobové pohlednice ukazuje šatny z boku, kde byly dva suché záchody (ty, vzhledem k tomu že je nikdo nevyvážel a měly dveře, byly znehodnoceny nejdřív). 

Kasárna v Polesí

Poměrně velká vzdálenost kasáren dosavadních posádkových útvarů znemožňovala rychlé obsazení pevnostních objektů v době ohrožení hranic.

Dne 8. července 1938 vzniklo posádkové velitelství Lemberk, poměrně rychle se zde podařilo nalézt společné cvičiště pro posádky Markvartice a Rynoltice. Pro osádky lehkého opevnění se rozhodlo velitelství ŘOP vybudovat  nové ubikace na vhodných místech, nedaleko bunkrů. Mezi Srbskou Kamenicí

Výstavba překážek

Trasy lehkého opevnění měly být voleny tak, aby se co nejvíce využilo přírodních překážek. Tam, kde přirozené překážky nebyly, budovaly se překážky umělé, a to: lehké překážky (protipěchotní) a těžké překážky (protitankové), kombinované s překážkami lehkými.

Standardní překážky proti pěchotě, tzv. lehké překážky, představovalo několik řad železných překážkových kolíků – tyčí o průměru 20 mm s jedním až třemi oky, které se již tehdy nazývaly „prasečí ocásky“. Tyto kolíky byly upevněny v samostatných betonových kvádrech o rozměrech 20x20x40cm

V druhém příspěvku o historii zvonů v Polesí a Černé Louži jsme zmínil, že o původu zvonu, který byl roku 1921 opětovně instalován do kapličky na Černé Louži, mi nejsou známy žádné podrobnosti. Mezitím se mi ale dostal do rukou zápis Karla Pietsche, obecního kronikáře, který přináší o zvonu mnohé detaily.

Dne 18.září 1921 se na Černé Louži odehrála slavnost, při které byl rynoltickým farářem Franzem Knoblochem slavnostně vysvěcen nový zvon pro místní kapličku. Zvon byl vyroben v chomutovském zvonařství Richarda Herolda jako v pořadí sedmitisící dvoustý od založení firmy v roce 1790. Zvon vážil 35 kg a byl opatřen nápisem “Maria-Anna, Schwarzpfütz 11.9.1921” (nápis na původním zvonu, zrekvírovaném za 1.světové války, zněl “Anna-Marie”).

Krás, kterými Polesí oplývalo (a bohudík stále ještě oplývá), si kromě četných návštěvníků byli dobře vědomi i místní obyvatelé. Snažili se podle svých možností obec zvelebit, byli hrdí na její minulost. Jejich láska k rodné vesnici si našla cestu i do básní, ve kterých, ač se nejednalo o žádné profesionální básníky, se snažili opěvovat její půvaby.

Tři z těchto básní se v obecním archívu dochovaly mezi tiskopisy a úředními dokumenty dodnes. Svědčí to o tom, že jim byl ve své době přikládán jistý nemalý význam. Možná to nejsou žádná vrcholná básnická díla, ale vypovídají o lásce, kterou místní obyvatelé ke své vlasti cítili… První z nich pochází z pera místního rodáka a obyvatele, Rudolfa Wörfela.

Jednou ze zvláštností Polesí je hustá síť cest, která protkává lesy v jeho okolí. Vynikne to při pohledu na turistickou mapu, obzvlášť severozápadním směrem pod Loupežnickým vrchem. Cesty se zde protínají a kříží a často běží i paralelně jen sto metrů od sebe. že nejde o nic tak obvyklého ukáže pohled na sousední letoviska, jako jsou třeba Mařenice, Krompach, obě Světlé, Naděje.. Snad jen lesy na východ od Janovic snesou v blízkém okolí co do hustoty cest srovnání.

Úsek L1 Jitrava

Stavba úseku byla zadána dne 20. července 1937. Celkem bylo v této části zadáno 51 objektů, postaveny byly  objekty číslo 47 až 70 a 252 až 272.

Do kapitulace se tedy podařilo postavit  45 objektů, pro zbývajících 6 však již měla stavební firma připraveny výkopy, včetně základových desek (všechny se ve velmi dobrém stavu dochovaly dodnes). Velitelem vojenského stavebního dozoru byl po celou dobu výstavby škpt.  pěch. Josef Blecha. Od svého zřízení sídlil VSD v Jitravě, nejpozději 12. srpna 1938 se však přestěhoval do Horního Sedla, aby

Zvony nad Polesím a Černou Louži zněly nehledě na světovou válku nerušeně až do soboty 21.července 1917. Tehdy přímo v pravé poledne se na Černé Louži objevili dva vojáci s ručním vozíkem. Nejprve odmontovali a naložili zvon z kapličky a pak pokračovali cestou do Polesí, kde ze zvonice sňali i starobylý zvon ze začátku 17.století. Odpoledne pak přišla o zvon i dnes již neexistující kaplička na Nové Starosti a rovněž hřbitovní kaple v Rynolticích.

Rekvizice zvonů pro vojenské účely byla záležitostí dlouho připravovanou a pečlivě organizovanou. Začala již na podzim roku 1915, kdy byly jednotlivé farnosti vyzvány k sepsání seznamů zvonů, z nichž pak vojenské komise určily ty, které byly vyhrazeny k rekvizicím. Přitom bylo přihlíženo především na historickou hodnotu zvonů. První