Patrně neuniklo vaší pozornosti prohlášení starostů regionu Hrádecka, Chrastavska a Frýdlantska, které podpořil ministr životního prostředí Richard Brabec a hejtman libereckého kraje Martin Půta. Jde o nám dobře známý problém – především o vodu. Plány na rozšíření a prohloubení povrchového dolu Turów, nacházejícího se na dohled od Hrádku nad Nisou, totiž hrozí dále narušit již tak nízkou hladinu spodní vody v okruhu 40 km² od dolu, který se nachází nedaleko Bogatynie v Polsku, tedy i zdrojů vody v našem okolí.
Zde je informace pro lepší orientaci v problematice nedostatku vody a zhoršování životního prostředí, ke kterému průmyslový komplex Turów přispívá.
Elektrárna a povrchový důl Turów (PGE Górnictvo i Energetyka Konwencjonalna S.A., Odzial Elektrówna Turów) je hnědouhelná elektrárna poblíž Trojmezí, na německo – polské hranici na pravém břehu Nisy. Elektrárna byla uvedena do provozu v roce 1962 a má instalovaný výkon 2106 MW (stejně jako Temelín), vlastníkem je Elektrównia Turów SA.
Hnědé uhlí pochází ze stejnojmenného povrchového dolu, který má rozlohu cca 45 km². Zásoba uhlí v dolu má vystačit do roku 2040. Hloubka dolu v současné době dosahuje 225 metrů, předpokládá se však jeho značné prohloubení (300 metrů) i rozšíření (55 km²).
Ohrožení vodních zdrojů při tomto rozšiřování, které má dosáhnout údajně až 30 m pod hladinu moře, prokazuje již v současnosti studie, kterou zadala Frýdlantská vodárenská společnost – lokální pokles spodní vody se pohybuje již nyní v rozmezí od 3 do 12 (!) metrů, bude však v souvislosti s prohlubováním dolu pochopitelně pokračovat. „V současnosti probíhají přípravy, kácejí se stromy, jsou provedené skrývky“ sdělil starosta Hrádku nad Nisou, Josef Horinka o pokračování prací na prohloubení dolu, na setkání starostů přilehlých obcí, které se konalo 20. ledna 2016 v Liberci. Problém je, že z polské strany dochází o plánech na rozšíření těžby podle většiny zdrojů málo informací – Liberecký kraj, který se obává velkých investic plynoucích z „podtržení “ zdrojů vody, se hodlá spojit za podpory ministra s přilehlým regionem státu Sasko, který je obdobně ohrožen.
Zajímal jsem se o možné řešení problému – nabízí se zajímavá, poměrně rozsáhlá doktorandská práce z Masarykovy univerzity v Brně.
Problémy s povrchovou těžbou jsou ovšem i v saské Lužici, kde dochází v souvislosti s rozšiřováním dolů k přestěhovávání vesnic, což ohrožuje často jazykovou i národnostní identitu Lužice, stejně jako u nás, kde je devastována část regionu při rozšiřování těžby v dolech na severozápadě Čech.
Řešením jsou prováděné krajinné úpravy v Podkrušnohoří, úspěšné bylo rovněž například zatopení dolu Kristýna v Hrádku n./Nisou nebo podobné rekultivace, které jsou již realitou na nově vytvořených jezerech v přilehlých oblastech Saska v místech bývalých povrchových dolů. Podle zmíněného výzkumu Masarykovy univerzity by bylo konkrétním řešením problému v oblasti dolu Turów pokračování v rekultivačních pracích na výsypkách a udržování retenčních nádrží. Bez společného postupu všech zainteresovaných ovšem situaci řešit nelze.
Nepochybuji, že v rámci Euroregionu Nisa podporuje jednání o vzniklé situaci vzniklé v oblasti Bogatyně i obec Rynoltice a Správa CHKO Lužické hory. Bude v tom mít i podporu OSČLP.
Petr Zázvorka
Z historie Turówa
Dějiny těžby uhlí na území dnešního Turówa sahají daleko hlouběji do minulosti. Již někdy kolem roku 1800 zde byla objevena 5 loktů silná uhelná žíla. Ta se začala v malém těžit roku 1830, ale teprve roku 1904 zde byly otevřeny 3 šachty a vytěžené uhlí bylo jednak zpracováváno na brikety v průmyslovém závodě Herkules v sousedním Hirschfelde, jednak spalováno v elektrárně tamtéž. Elektrárna tehdy sloužila především jako zdroj elektřiny pro město Žitavu a její výkon byl asi tisíckrát menší, než je výkon dnešního Turówa. Po sto letech provozu uhelný závod a elektrárna Hirschfelde ukončily provoz a dnes někdejší průmyslovou slávu připomíná jen obří budova nedaleko hranic, hostící technické muzeum.
Po druhé světové válce připadl pravý břeh Nisy Polsku a to navázalo na v té době stále ještě podzemní těžbu hnědého uhlí v Turówě. Vzhledem k neexistenci zpracovatelského průmyslu na novém polském území rozhodlo tehdejší sovětské vojenské velení, že uhlí bude nadále dodáváno do německého Hirschfelde, které bude na oplátku zásobovat polské příhraničí elektřinou. V roce 1951 pak byla zahájena výstavba polské elektrárny Turów a rovněž započala těžba uhlí povrchovým způsobem.
Při pohledu do obří jámy si dnes jen stěží dokážeme představit, že se zde ještě před šedesáti lety nacházela malebná zemědělská krajina, čítající kromě několika vesnic i dva zámky. To vše postupně pohltil rozšiřující se povrchový důl a obří elektrárna. Ostatně, z leteckého pohledu je patrné, že do dnešního dolu by se pohodlně vešlo celé město Žitava a to hned několikrát…
Türchau, původní název dnešního Turówa
Na místě dolu stával i zámek Reib s honosným parkem
Aleš Krupa