Obnovený kontakt s kamarádem Karlem Pokorným, patrně až dosud nejlepším fotografem Polesí a jeho okolí, který před půl stoletím (a později) dokumentoval naše aktivity a nyní se postupně probírá svým archívem, aby skenoval historické fotografie, přináší své plody.

Poslal mi opět několik fotografií z těch let a dovolil mi jejich publikování na webu Polesí.

Unikátní barevná fotografie opravy kapličky na Louži pochází z roku 1975, kdy jsme kapličku zachránili. Do stavbičky, na které dosloužila eternitová krytina pršelo, postupně opadávala omítka, kdosi ukradl dveře, na zdi zbývala jako připomínka tehdejší doby jen agitační schránka. Viditelně se lidová stavbička z roku 1724 stávala ruinou, ostatně podobně, jako kaplička na Nové Starosti, která byla nabídnuta sousedům k rozebrání na materiál, což bylo akceptováno. Podobnou nabídku jsme dostali i my, když jsme tehdy za kapličku orodovali na NV. Nicméně, oprava nám byla, ovšem na vlastní náklady, povolena. Jak vypadala kaplička před ukradením dveří (ale i s propagační skřínkou na boku) můžete vidět, když se podíváte na pohlednice Černé Louže z oné doby, do archivu tohoto webu. Na uvedené Karlově fotografii  jsme s Ivanem Rakušanem, který provedl položení krytiny – tehdy dostupných plechů – tak dobře, že i po letech do kapličky nezatéká. Rozměrnou krytinu jsme převáželi z Prahy s Jindřichem Bludským, tehdy na doma zhotovené dřevěné zahrádce jeho Spartaku. Cestou se pod rozměrné plechy dostal vzduch, vztlak utrhl konstrukci a kdesi před Mladou Boleslaví plechy odletěly. Jen přímluva všech svatých zřejmě tehdy způsobila, že se nikomu nic nestalo, aut bývalo na R10 přeci jen méně…. Snad jen malý dovětek, kapličku jsme nabílili a tajně věnovali Janu Palachovi a do opravené cibule zapsali jména právě narozených dětí.

Várku fotografií od Karla z těch let, přidávám k oné fotografii, které je právě letos (pouze) čtyřicet let….

P.S. Popisků na fotografiích netřeba, protagonisté se při společném sběru borůvek, zimních pracích, když bylo sněhu za chalupou na dva metry i ve chvilkách idylky, snad poznají.

Petr Zázvorka