V Polesí č.7, v tzv. “statečku”, v místě dnes již zahrnuté skládky za rybníkem, žila v období první republiky rodina Miesslerových. Podle sčítacího archu z roku 1921 rodinu tvořily dva manželské páry, Josef Miessler starší s manželkou Marií a dcerou, a jejich syn, rovněž Josef, s manželkou a dvěma dětmi. Zatímco syn Josef si vydělával na živobytí jako zedník, otec Josef, narozený roku 1859, se živil jako malíř porcelánu. Asi to nebyla živnost kdoví jak výnosná, v chudém kraji jistě nešlo o výzdobu nějakých honosných porcelánových servisů, spíše zřejmě o drobnější pamětní kousky, dýmky, korbele. Kromě toho obhospodařoval přilehlé pole (tedy spíš políčko) a zahradu s několika ovocnými stromy. U vedle domu stojící stodoly byl zbudován žentour, který nejspíš sloužil k pohonu mlátičky. Protože na starých fotkách Polesí není žádný další žentour k vidění (což neznamená, že zde další nebyly), je pravděpodobné, že mlátička pracovala i pro další sousedy. Josef Miessler starší koupil dům od svého tchána Antona Arlta, který jej v roce 1821 na místě starší stavby postavil.

Jaké porcelánové výrobky Josef Miessler svými malbami ozdobil netušíme, i když je docela pravděpodobné, že některé staré malované porcelánové hrnky či talíře, které se ještě dnes nacházejí v poleských chalupách, pocházejí z jeho dílny.

Známý je ale jeden zvláštní druh výrobku – porcelánové náhrobní desky. Jednalo se původně o bílé porcelánové podnosy či ploché talíře, které Josef Miessner vyzdobil malbami a popsal textem. Tyto náhrobní desky se pravděpodobně věšely na dřevěné či litinové kříže a představovaly tak levnější obdobu klasických kamenných náhrobků. Pro obyvatele chudých podhorských vesnic určitě vítaná alternativa…

Na rynoltickém hřbitově se do dnešních dnů žádná podobná porcelánová náhrobní deska nezachovala. A tak jedinými mě známými exempláři jsou tři neúplné desky, které jsem před pár lety náhodně našel v lese u Polesí. Ta nejzachovalejší je věnována Paulině Scholz z Polesí 33, která zemřela 23.června 1904. Ve své spodní části deska obsahuje i podpis Josefa Miesslera – malíře.

Další deska připomíná Annu Schicht z Černé Louže, zemřelou roku 1889.

Poslední pak patří Karolině S. ze Židovic, která zemřela v lednu 1912.

Náhrobních desek z dílny Josefa Miessnera jistě existovalo mnohem víc, ale jelikož šlo o památky na původní obyvatele snadněji zranitelné než kamenné náhrobky, podlehly času a lidské zlobě. Je ale možné, že kdesi v temném koutě kterési půdy ještě nějaká leží..

Z rubové strany jedné desky vyplývá, že původní bílý podnos s ozdobnými uchy pocházel ze známé porcelánky Roberta Persche z Lužce pod Smrkem. Josef Miessler se zřejmě malování na porcelán věnoval většinu svého života, jak o tom svědčí i velký časový rozptyl zachovaných tří desek. Zemřel 20.prosince 1926 ve věku 67 let.

Podpis Josefa Miesslera – malíře z Polesí