Dnes už je maily, esemesky a sociální sítě vytěsnily až na samý okraj zájmu, ale ještě tak před deseti patnácti lety bylo úplně samozřejmé poslat pohlednici z každé dovolené či před různými svátky. To ale ještě není nic proti tomu, jaký rozmach zažívaly pohlednice na přelomu 19. a 20.století ! Ne nadarmo se o letech 1896-1905 mluví jako o Zlatém věku pohlednic.
Před rokem 1896 by bylo než o pohlednicích příhodnější mluvit o korespondenčních lístcích, ovšem občas vybavených nepříliš kvalitním obrázkem. S rozvojem tiskařských metod ale výroba pohlednic přímo explodovala a právě roku 1896 prošlo poštami celého světa téměř dvě a půl miliardy pohlednic ! Tiskaři se začali předhánět v nápadech a vznikaly tak pohlednice pohyblivé, vysouvací, s okénky, zdobené nejrůznějšími materiály a nejdivočejšími grafickými úpravami. Objevilo se neskutečné množství pohledů všech možných námětů, vkusných, umělecky hodnotných i bezcenných kýčů. Po roce 1905 se ustálil vzhled pohlednic, tak jak je známe ještě dnes, kdy přední strana obsahovala grafiku a zadní byla rozdělena na část s adresou a část pro vlastní sdělení. První světová válka a léta bezprostředně po ní přinesla pochopitelně velký útlum, vystřídaný ve třicátých letech dalším vzedmutím zájmu o pohlednice, ovšem již téměř výhradně opatřenými černobílými fotografiemi. Ty sice již většinou nedosahují umělecké hodnoty kolorovaných litografií z předchozího období, ale pro nás zájemce o novodobou historii poskytují neocenitelné služby svým detailním zobrazením míst i jednotlivých staveb. Tím spíš, že tisíce soukromých fotografií, které si jistě výletníci, letní hosté i místní obyvatelé také pořídili, jsou pro nás většinou bohužel nedostupné..
Díky tomu, že Polesí a Černá Louže byly vyhledávanými letovisky a výletními cíli, bylo vydáno velké množství pohlednic, zachycujících obě obce při pohledu z různých úhlů a míst. Klasické jsou pohledy z Havrana a sousedních skal na západní a centrální část Polesí. Řada pohledů zachycuje jednotlivé hostince, U města Liberce, U pramene, Lesní zátiší. Další sada pohledů pak zachycuje střední část Polesí od východu, z cesty na Černou Louži. Na Louži pak logicky dominují výhledy na výletní restauraci a hotel Černá Louže (resp. Steyrer Franzl či Jägerwäldchen). Několik desítek pohlednic Polesí a Černé Louže z různých období si ostatně můžete prohlédnout v záložce Archív.
Sbírka pohlednic Polesí a Černé Louže se postupně stále rozrůstá a občas přináší zajímavé i méně tradiční pohledy na obě obce. Zde je příklad tří pohlednic, získaných v poslední době:
Pohlednice z roku 1934 (v tom roce shořel dům č.3 a na fotce je vidět jeho zbořeniště) přináší velmi přehledný náhled na Polesí od západu, z místa, které je dnes již zarostlé lesem. Dobře patrný je průběh potoka, který zdaleka netekl tak přímo, jako dnes. Pod lesem se rýsuje stará cesta pod Havranem, nalevo od ní hned začínají louky bez jakýchkoliv křovisek a stromů, tedy kromě výše položených stromů ovocných. Vlevo uprostřed vyniká čtvercová vila č.p.72, nově postavená v roce 1932.
Další pohlednice přináší snad nejhezčí pohled na tůň na Černé Louži. Jde o fotku z druhé poloviny třicátých let, kdy byl ještě rybníček pravidelně čištěn a sloužil i jako zdroj užitkové vody. Škoda, že fotka není barevná, viděli bychom, jak jsou louka i ovocné stromy obsypány jarními květy!
Kolorovaná pohlednice restaurace U pramene (Zur Quelle) se vymyká z běžné produkce tím, že je bohatě zabydlena postavami. Snad jde o majitele restaurace a jeho rodinu (Heinrich Linke), možná o návštěvníky restaurantu či letní hosty. Každopádně nám dává jistou představu o tom, jaké oblečení se nosilo ve třicátých letech minulého století. I když nelze pochybovat o tom, že se všichni na fotografování náležité nastrojili!
Dobře jsou vidět i tzv. farmářské ploty, které byly dříve pro Polesí typické.
Pokud vlastníte pohlednice, které se dosud v Archívu nenacházejí, ozvěte se mi! Rád jí naskenuji a přidám do sbírky starých pohlednic na těchto webových stránkách.
Aleš Krupa
Zdroj: Filokartie – online magazín o filokartii