Kasárna v Polesí
Poměrně velká vzdálenost kasáren dosavadních posádkových útvarů znemožňovala rychlé obsazení pevnostních objektů v době ohrožení hranic.
Dne 8. července 1938 vzniklo posádkové velitelství Lemberk, poměrně rychle se zde podařilo nalézt společné cvičiště pro posádky Markvartice a Rynoltice. Pro osádky lehkého opevnění se rozhodlo velitelství ŘOP vybudovat nové ubikace na vhodných místech, nedaleko bunkrů. Mezi Srbskou Kamenicí a Jitravou předpokládalo velitelství II. sboru vybudovat na dvě desítky ubytovacích chat., jejichž počet byl posléze po detailním průzkumu redukován zhruba na polovinu. Jednalo se o chaty jednotného typu : přízemní, částečně podsklepené budovy, s valbovou střechou, každá pro šedesát mužů, se samostatnou místností pro velitele, kuchyní, skladištěm, strážnicí, umývárnou a záchody.
Elektřina měla být zavedena jen v případě blízkosti elektrického vedení, jinak se vojáci museli spokojit se světlem petrolejových lamp. V úseku L1 stavěla kasárny liberecká firma Dr. Ing. Wallerstein (v Polesí, severozápadně od obce), na Horním Sedle a na kótě Vysoká severně od Jitravy, za 944 000 Kč. Podle záznamů byly pro kasárny v Polesí (číslo 9) dokončeny pouze základy. Pravděpodobně se jedná o zbytky betonových základů nedaleko rozcestí U tří pánů, ve směru k Polesí, vlevo od cesty, naproti vodárenské zóně. K zadání této stavby došlo dne 28. 7. 1938. Kasárny byly určeny pro útvar SP XXIII, stejně jako chata u Horního Sedla (číslo 10), východně od kóty Pískový vrch (rovněž dokončeny pouze základy). Tentýž vojenský útvar měl obhospodařovat i chatu u Jitravy, kóta Vysoká (číslo 11), kde byly hotové i stěny, krov a střecha. U všech chat se dochovaly základy v různém stádiu devastace.
Poznámka: Půdorys kasáren v Polesí poblíž křižovatky lesních cest U tří pánů je dosud patrný. Zřejmě došlo po přerušení prací k devastaci, o čemž svědčí několik trychtýřovitých jam v okolí betonových základů zdí. Zdá se, že zachovaná část je pouze menší místností, (kuchyně?) . Větší místnost, která měla sloužit jako noclehárna, se nalézala zřejmě v porušené části kasáren. Za předpokladu, že 25 obsluhovaných bunkrů bylo v období nejvyššího stupně ochrany stále obsazeno a stráž v nich se v časovém intervalu měnila, kapacita cca 60 lůžek v noclehárně kasáren „ v týlu“ mohla dostačovat. Ztěží by ovšem některá z místností mohla sloužit jinému účelu, například jako velitelství úseku. Pozitivní zde byla zřejmě blízkost vodárny, naproti tomu elektrický proud zde nebyl, spojení také zřejmě mohlo být jen polním telefonem. Vzpomínám si, že se o těchto základech hovořilo těsně po válce jako o místě pro blíže neurčenou protileteckou baterii, což byla zřejmě fáma.
Petr Zázvorka