Po delší odmlce se vracím opět k vyprávění o malých intervencích v krajině, tedy o tom, jak často drobné a jednoduché věci dokážou změnit mnohé. O tom, že někdy může být důležitější rozhlédnout se kolem sebe a zaměřit se na to, co je nám blízké a co dokážeme zařídit bezprostředně sami.

Za domem už nám kvete horská louka, sad i zahrada je plná starých odrůd stromů i zeleniny, na pozemku se nám hemží různé druhy volně žijících savců, ptáků a hmyzu. Tak co bychom mohli podniknout dál, čím dalším bychom mohli přírodě (a tudíž hlavně sobě) prospět?? Možná je čas podívat se trochu dál, za hranice svého pozemku…

Významné přírodní lokality jsou různou formou chráněny státem, ať už se jedná o národní parky a chráněné krajinné oblasti, které pokrývají celá rozsáhlá území, nebo jednotlivé lokality chráněné jako přírodní rezervace či památky. Celou paletou činností, týkajících se těchto chráněných přírodních oblastí, je pověřena Agentura pro ochranu přírody a krajiny ČR, státní organizace zřízená Ministerstvem životního prostředí.
V našem okolí ale existuje celá řada dalších míst, která svou přírodní hodnotou sice nedosáhla na zařazení do seznamu státem chráněných přírodních hodnot,  z lokálního hlediska se ale často jedná o místa hodnotná svým bohatým zastoupením rozmanitého rostlinstva, výskytem ohrožených živočichů či třeba jen udržující si ještě vzhled daný dlouhodobým tradičním hospodařením v krajině. Jde tedy o místa z celostátního významu možná nedůležitá, mající ale velký význam místní. Zatímco na státem chráněné lokality se soustřeďuje pozornost ochránců a veřejnosti a daří se tak chránit a zlepšovat jejich stav, bývají zajímavé místní lokality často zcela opomíjené a navíc pod velkým tlakem hospodařících zemědělců, lesníků či různých stavebníků. Není proto divu, že takovéto lokality rychle mizí či jsou postupně znehodnocovány lidskou činností či naopak neprováděním činností pro jejich zachování nezbytných.

Jednou z možností, jak takovou místně důležitou přírodní (ale i historickou) lokalitu chránit, je příslušný pozemek od majitele pronajmout či koupit. V případě menšího pozemku tak může postupovat i jedinec či občanské sdružení, ale existuje ještě jedna cesta, pomocí níž lze získat do vlastnictví či správy i území rozsáhlejší. Tímto řešením je vytvoření pozemkového spolku.

Z webu Českého svazu ochránců přírody

Jsou sdružení, jejichž hlavním cílem v ochraně přírodního či kulturního dědictví je upozorňovat na problém. Píší petice, pořádají kampaně, snaží se vyvolat veřejnou diskusi – a doufají, že se problému následně ujmou politici, odborníci, prostě někdo, kdo ho vyřeší. Jsou tací, kteří rovnou přikládají ruku k dílu. Sekají neudržované louky, vysazují stromy, opravují kapličky. Odcházejí s pocitem dobře vykonané práce – a vracejí se někdy s rozčarováním, když majitel poté louku rozoře, strom pokácí, na roky opečovávaném mokřadu se rozhodne postavit garáž. A proto jdou někteří ještě dál. S majiteli uzavírají dlouhodobé dohody o spolupráci, cenné lokality si pronajímají či se přímo stávají jejich vlastníky. Zajišťují tak, že jejich práce nepřijde za pár let vniveč. Zároveň za lokalitu přebírají plnou zodpovědnost, jdou příkladem ostatním vlastníkům. Stávají se pozemkovým spolkem.

Pozemkové spolky jsou neziskové organizace, pečující o cenné přírodní a historické lokality na základě jejich vlastnictví či dlouhodobého právního vztahu k nim (např. nájmu, věcného břemene). Vycházejí ze zkušeností obdobných organizací v zahraničí a navazují na tradici předválečných okrašlovacích spolků u nás. Pozemkový spolek v našem právním pojetí není samostatnou právnickou osobou, ale funkcí, kterou vykonává nějaký subjekt neziskového sektoru. To znamená, že třeba občanské sdružení se může rozhodnout působit rovněž jako pozemkový spolek a jako takový získat akreditaci u Českého svazu ochránců přírody (ČSOP). Smyslem akreditace je jednak garantovat důvěryhodnost pozemkového spolku navenek, jednak tím spolek získává možnost opakovaně získávat prostředky na svůj rozvoj. Akreditované pozemkové spolky mohou také navrhnout k výkupu ohrožené cenné přírodní lokality či lokality, na kterých chtějí realizovat revitalizační opatření, v rámci kampaně Místo pro přírodu. Takovéto pozemky jsou poté Českým svazem ochránců přírody vykoupeny a pozemkovému spolku svěřeny dlouhodobě bezplatně do péče.

Myšlenka pozemkových spolků vychází z logické úvahy, že nejefektivnější způsob údržby a ochrany přírodních a kulturních památek lze realizovat tam, kde dochází ke spojení poučeného zájmu s vlastnickými právy. Vlastnická práva či dlouhodobý pronájem současně účinně zabraňují poškozování lokality ze strany třetích osob, jak jsme tomu často svědky u pozemků, které “nepatří nikomu”, respektive jsou obecní či státní.

Přemýšlím, zda i v Polesí, Černé Louži či jejich okolí existují hodnotné přírodní či historické lokality, které jsou potenciálně či skutečně ohroženy. Nemusí jít přece hned o plochu rozsáhlou, ale i “jen” o velký balvan, starý sad, kus louky s meandry potoka, nezastavěnou plochu uprostřed obce či třeba starý transformátor. Co myslíte??

 Malý průvodce ČSOP po zachráněných lokalitách