🚙🚘🛻
Dnes opět krásné vzpomínky na cesty do Polesí, tentokrát od Jirky Stehlíka, díky Jirko! 🤗

Ahoj všem,
Katka zavzpomínala na cesty do Polesí na chalupu cca v sedmdesátých letech minulého století a tím zamíchala pořádně i v mých vzpomínkách na vyprávění mojí babičky, na cesty našich prarodičů…
Tak trochu z jejich vyprávění….
Léta páně 1947 přijíždí do Polesí děda (Karel Štěpán) na řeznickou rekreaci do chalupy tuším, že to byla ta co mnoho let patřila Pudilům, dnes Marešům a ještě tentýž rok kupuje chalupu na Černé Louži a s ním i jeho řeznický parťáci z Prahy, Beránek a Bartoníček.
No a jsme u cestování a pozor rovnou autem, k jehož obsluze je sice potřeba tzv. vůdčí list, ale ani to nebyl problém. Pánové mají tyto doklady již mnoho let, oni totiž jako řezníci zásobovali během války v Kobylisích, kde všichni bydleli, restauraci U Zlaté Palmy (existuje dodnes) a jiný vděčný klient, i na jméno bych si z vyprávění babičky vzpomněl, (ale neřeknu), jim všem kamarádům řeznickejm, přinesl na oplátku vůdčí listy. Dělal na magistrátu dost vysoko a za války se stejně jezdit skoro nesmělo a mít proviant za války, to byla jiná liga.
No, ale skončila válka, uteklo pár let, přišel rok 47 a chalupa k tomu. Tak jak na chalupu, no přece autem. Tři chalupy, tři Pražáci, tři auta a doklady vyšmelené za války a žádný problém s tím, že nikdo z nich auto nikdy neřídil a cesta Praha – Polesí cca 120 km.
První auto u našeho dědy Hanza se sundávací střechou, ze vzpomínání babičky, nikde nezačínalo a nikde nekončilo, údajně obrovské… Děda naložil rodinu tedy ještě babičku a mámu s tetou a vyrazil směr Polesí. No, doprava v roce 1947 sice nebyla nijak divoká, ale děda řídil auto poprvé v životě a podle toho je taky povozil…mnohahodinová cesta, při které rodinka střídavě zvracela a děda si dokazoval že to dá…no nedal. Ještě mnoho let babička vzpomínala na tzv. schody před Jablonným, které když viděla, tak zvracela…
Na stejno dopadl druhý parťák pan Bartoníček, dnes Součkovi, cestování autem pro malý úspěch a rodinné ztráty zavrhl.
No, ale třetí parťák pan Beránek, dneska Mužíkovi, to byla jiná třída, jak se říká to nevymyslíš a někde mám a najdu fotku, jak pak tito tři pardi jezdili na chalupu v autech různých typů a šoféroval pan Beránek stylem, že nějakej pangejt ho nezastaví.
Rodina pana Beránka díky jeho umění tak získala mnoho přátel na trase Praha Polesí. Tito sousedé, se kterými se seznámil doslova po cestě, nechávali pana Beránka a spol. za nějakou tu flákotu přespat do druhého dne, než se auto opět zprovozní. Jeho legendární cesty
pamatuji i já, když se sousedky z širokého okolí scházeli u paní Kotouzové a mezi sebou se sázeli, kam až dneska chlapi dojedou a u koho přenocujou.
Nemohu nevzpomenout i jejich některé hodně veselé příjezdy, když se cestou posilňovali víc než bylo zdrávo, no a pak měl řidič takovou jiskru, že triumfální příjezd byl jak z Brněnského okruhu a cesta jim byla malá (opilost byla tenkrát v 50 letech polehčující okolnost) a na autě to prej bylo dost vidět.
Ze vzpomínek babičky a sousedů, do Polesí na chalupu jezdím co jsem na světě, no za chvíli to bude šedesát let a ve vyprávění chalupářského okolí vím, že ta stará garda, to byli esa es a zavzpomínání Katky mě nedalo, tak jsem taky zavzpomínal od věčeře.
Ahoj všem a zavzpomínejte mám toho…….