Další várka dobových pohlednic, opět dílem z krajanské sbírky a dílem z dalších internetových zdrojů, se soustřeďuje na okolí rybníka a na místní hostince, které tyto pohlednice prodávaly. Na všech z nich je dobře patrné, že se Finkendorf v první třetině dvacátého století stal nehledě na své skromné rozměry vyhledávaným turistickým cílem s bohatým zázemím. Několik hostinců i s ubytováním, vybavené koupaliště, zpřístupněná vyhlídka nad obcí, kulečník. To vše ze skromných soukromých zdrojů místních obyvatel, bez evropských dotací…

Netradiční pohled na tzv.stateček, chalupu, která stávala u rybníka na místě, kde později vznikla skládka. Dobře patrné jsou nezpevněné travnaté břehy rybníka a z nich vyrůstající mohutné stromy, snad duby. Škoda té chalupy, pěkně by se dnes u rybníka vyjímala!

Fotografií koupaliště ze třicátých let minulého století existuje povícero, tahle je jistě z parného léta, soudě alespoň podle počtu návštěvníků. Bytelné lavičky, dřevěná převlékárna, na břehu navezená písečná pláž, na svou dobu bylo koupaliště v Polesí opravdu na úrovni!

Pohled na restauraci U města Liberce (dnes dům Žmudových) z protější zahrady. Nápis na domě je ještě dnes slabě patrný. Vlevo charakteristická dřevěná stavba kuželníku.

A opět restaurace U města Liberce (zur Stadt Reichenberg), v popředí s dlouhým kuželníkem, dnes bychom řekli bowlingem, a v pozadí s vyhlídkou Havran. Dobře patrné jsou i další skály napravo od Havrana, dnes úplně zarostlé lesem.

Restaurace Waldfrieden (Zátiší) ještě před tím, než byla ve třicátých letech v levé části vzadu zbudována rozsáhlá přístavba sálu.

Jen pár dní uběhlo od chvíle, kdy jsem v předchozím příspěvku zmínil, že k litografickému kameni s kresbou Polesí s restaurací Zur Quelle v popředí neznáme originální pohlednici, a mezitím se jedna taková objevila na aukčním portálu Aukro! Můžete se sami přesvědčit, že kámen a pohlednice patří k sobě. Jak ale došlo k tomu, že se litografický kámen z tiskárny ze Žitavy zachoval v Polesí, zůstává záhadou…