Zeptáte-li se kohokoliv z místních, odkud se vzalo jméno Černá Louže, nepochybně nezaváhá a odkáže vás na rybníček, který se od nepaměti rozkládá pod silnicí na Sedlo, hned vedle kapličky. Ale podíváte-li se na Černou Louži z výšky nebo vydáte-li se od rybníčku po spádnici dolů, narazíte na další vodní plošky. A možná vás napadne, stejně jako nedávno mě, zda původní německý název Schwarzpfütze nebyl myšlen spíš v množném čísle, tedy jako Černé Louže. I dnes je totiž zřejmé, že těch “louží” tam bývalo několik, a vzhledem k intenzivnějšímu využívání krajiny bývaly rozhodně méně zarostlé a zazemněné. Je pravděpodobné, že v době, kdy ves Černá Louže vznikala, tedy v šestnáctém století, nacházela se zde soustava několika drobných vodních ploch spojených více či méně občasným potůčkem. Bylo by tedy celkem logické, kdyby bylo místo nazýváno Černé Louže, nemyslíte?

Výraz Pfütze v moderní spisovné němčině znamená louže v jednotném čísle, množné číslo zní Pfützen. Ovšem v šestnáctém století se zde nemluvilo ani moderní, ani spisovnou němčinou, vždyť ještě v minulém století se tu udrželo nářečí, kterému návštěvník z Berlína jen sotva rozuměl. Co tedy původní název vyjadřoval, zda jednotné či množné číslo, už asi dnes nezjistíme.

Na starých pohledech a fotomapách jsou další “rybníčky” dobře patrné. Ostatně ti z vás, kdo do Polesí a na Louži přišli brzy po válce, asi nejlíp vědí, jak krajina v těch místech vypadala. Uvítal bych, kdybyste se o své vzpomínky podělili s ostatními! Jeden rybníček byl údajně i hned u kapličky, na druhé straně silnice (a nasvědčovala by tomu i vlhkomilná vegetace, která tam dnes roste).

I dnes je možné všechny bývalé louže po pravé straně silnice snadno najít. Zajímavé je, jak každá z nich vypadá úplně jinak. První, ta “pravá”, je odbahněná a po letech zas opravdu připomíná ten rybníček, který sloužíval mimo jiné jako zdroj užitkové vody pro obyvatele Černé Louže (ostatně přijďte se na něj podívat, okolí je postupně zbavováno náletů a plevele, roste tu divoký česnek, můžete se posadit na lavičku u kapličky..). Další vypadá jen jako vlhká prohlubeň zarostlá vlhkomilnými travinami. Třetí díky staré rozpadlé olši připomíná prales někde na Šumavě. Čtvrtá je typická vodní hladinou, občas přerušenou trsy sítiny. Zkrátka taková krátká procházka od kapličky podél louží připomíná ekostezku na téma “Příklad drobných vodních ploch v zemědělské krajině”…