Mobilizace
V souvislosti s vlnou povstání, která odstartoval Hitlerův projev na stranickém sjezdu v Norimberku, byla 12. září 1938 před 18. hodinou nařízena velitelská pohotovost pro celou armádu a vojáci nesměli opouštět kasárna.
Zároveň byly uvedeny v činnost mobilizační orgány. Podle počtu zbraní na jednoho obyvatele, bylo Československo nejvyzbrojenějším státem na světě. Podle počtu zmobilizovaných vojáků bylo v Evropě toto pořadí: SSSR, Francie, Německo, Itálie, Polsko a ČSR. V nočních hodinách 12. září 1938 se Nejvyšší obranná rada státu rozhodla vyhlásit pro osádky těžkého opevnění bojovou pohotovost, útvary zajištění hranic a pluky ZLO měly zahájit obsazování linie lehkého opevnění. Zároveň byl vydán rozkaz k povolání některých příslušníků I. zálohy a náhradní zálohy na zvláštní cvičení jako posily pro nouzové i bojové osádky lehkého opevnění. K večeru 14. září stoupl stav čs. armády z mírových 180 000 na cca 380 000 mužů. Podle sčítání lidu z roku 1930, mělo Československo možnost povolat včetně všech ročníků od 20 do 60 let celkem až 3,5 milionu mužů, mobilizační počet ozbrojených sil bývá udáván 1 400 000, ( jiné zdroje uvádějí až 2 miliony vojáků).
Díky posíleným stavům došlo i k posunutí armádních jednotek směrem k hranici. Velitelství I./2 praporu se usídlilo v Jitravě, velitel I./2 roty měl stanoviště v Polesí, velitel 2./2 roty u Horního Sedla a konečně velitelství 3./XXIII roty se také přesunulo do Jitravy. I./2 rota z Polesí v taktickém úseku L obsadila bunkry obou sledů číslo 36-48 a 239-252. (Tedy z Polesí bylo obsluhováno celkem 25 bunkrů, z toho 12 bunkrů v první linii, což představuje při plném obsazení nejméně 150 – 160 mužů. Je otázka, kde byl oddíl do výstavby kasáren ubytován. Nabízí se pravděpodobné ubytování ve stanovém táboře, bylo by zajímavé zjistit místo.) Krycí jména jednotek platná k 11. 6. 1938 byla v Polesí Otakar, v Rynolticích Oskar. V těchto dnech pokračovalo nepřetržitě zdokonalování a úprava hlavního obranného postavení. V linii řopíků se budovaly přístupové zákopy, doplňovaly překážky, munice, zásoby konserv. U jednotlivých polních praporů vznikaly civilní prapory (každý bojový prapor měl mít k dispozici 1- 3 pracovní prapory, měli do nich nastoupit občané ve věku 17- 55 let, zbavení vojenské povinnosti). U pěšího pluku 2 se jednalo o 3 pracovní prapory, označené C I/2, CII/3 a C III/2). Každý měl mít šest rot a 939 mužů.
V úseku v okolí Polesí byl nasazen civilní prapor C I/2 s velitelstvím v Rynolticích a lokalizací: 1. rota Jitrava, 2. rota Rynoltice, 3. rota Polesí, 4. rota Černá Louže, 5. rota Kněžice, 6.rota Kněžice.
V úseku p.pl. 2 se objevila i jedna baterie dělostřelectva (z posádky Terezín), umístěná u Janovic., 5./3 velitelství baterie bylo v Rynolticích. Útvary měly k dispozici také letectvo, velitelství HO-33 byla přidělena pozorovací letka 6 s 12 víceúčelovými letouny Š- 328. (Hlavní letiště v Mladé Boleslavi, další polní letiště ve Velelibech a v Beznu.
Dopoledne 22. září 1938 byla vyhlášením hesla „Orlík“ nařízena ostraha hranic, již v 11.40 byl vydán rozkaz k zahájení krytu hranic, tedy nejvyššího stupně zajištění. Jednotky v opevnění a po celém hlavním obranném postavení tím měly dosáhnout plné bojové pohotovosti. 28. září 1938 se pro II. sbor předpokládala následující perspektiva bojových operací. Obranu na Labi a v Lužických horách měl II. sbor udržet co nejdéle. V druhém sledu byly 3. a 17. divize rozloženy tak, aby mohly v prvé řadě podpořit obranu na HOP v prostoru Jizerských hor a Liberce. V případě silného tlaku nepřítele bylo možné, aby HO-33 a 3. divize ustoupily na druhé obranné postavení, neboli na Liběchovskou příčku (na čáře Liběchov – Mimoň – Chrastava – Jizerské hory – Polubný). Toto postavení mělo být bráněno ze všech sil a ústup za tuto linii se v dané fázi nepřipouštěl.
Pokud bychom chtěli srovnávat šance na úspěšnou obranu území podle předem dohodnutých smluv, konflikt by rozhodně neznamenal pro Československo a jeho tehdejší spojence tragédii. Nelze ani zcela bagatelizovat konkrétní kroky, které tehdy učinila Rudá armáda. V první polovině září 1938 vydal lidový komisař maršál Vorošilov rozkaz pro vojenské okruhy Rudé armády při západní hranici uvést je do bojové pohotovosti. Ve středu 21. září byla uvedena do pohotovosti Vinická armádní skupina, zároveň byla Voroněžská letecká armáda přesunuta jihozápadně od Kyjeva na letištní uzel. Na západ byla vysunuta Vitebská armádní skupina a další značné vojenské síly Rudé armády. Pokud by platila protihitlerovská koalice s armádou Francie, byl by mírový stav vojáků koalice téměř čtyřnásobný proti Německu (2 120 000 : 550 000), válečné počty by byly 8,6 mil. vojáků koalice proti 3,5 mil. vojáků Wehrmachtu (počty jsou uváděny různě, včetně rezerv je uváděn počet vojáků v průběhu války až přes 9 milionů, stejně by však zřejmě narůstal i počet vojáků koalice, což se přistoupením dalších států také stalo). Podobně by počet letadel a tanků vycházel na počátku konfliktu v neprospěch Německa (například počet tanků byl zcela zdrcující, vycházel 11 770 : 1 800, tedy koalice jich měla 6,5 x více). V dějinách ovšem neplatí „kdyby“ a rozhodně statistika v tomto ohledu nemusí nutně znamenat úspěch.
Petr Zázvorka
