I přes deklarovaná škobrtnutí si „Polesí sobě“ po mnoha letech dokázalo zorganizovat akci, které se zúčastnila většina členů OSČLP a měla úspěch i u těch ostatních, jejichž účast na dalších akcích sdružení je stále ještě spíš váhavá.

Přesto se dá předpokládat, že vzniká tradice, kdy většina občanů obce se stále víc dokáže chovat jako vyspělá komunita, jak je tomu v tomto ohledu u rozvinutějších zemí, kde práce pro vlastní obec a ohledy na sousedy jsou nejen samozřejmostí, ale i ctí slušných lidí. Za největší přínos roku lze pozorovat zvýšený zájem střední a nejmladší generace, bez které by jakákoliv snaha o změny neměla smysl.

Zároveň je třeba upozornit na skutečnost, že akce, které pořádáme, jsou stále složitější (a jak poznamenal pan Žatečka z jitravského občanského sdružení, často si již jejich organizace vyžaduje nejméně půl pracovního úvazku). Například každoročně pořádaná Regata Polesí, je skutečně kuriózní jak šedesátiletou dobou svého pořádání, tak počtem účastnických lodiček, a to zřejmě nejen v rámci kraje.

Osobně mě mrzí, že jsem se nemohl oslav obce zúčastnit, zájem, který vzbudil můj návrat do Polesí po čtrnácti dnech pobytu v nemocnici ale byl milý, spontánní a velice osobní.

Byl čas hub a návštěva známých míst v lese mi přes jisté problémy s pohybem slibovala zážitek. Kdo jde stejnou cestou jako já, tedy směrem ke Slonu a dalším skalám kdysi slavného skalního divadla, narazí na kraji lesa, po cestě a v okolním hájku opravdu na „zážitek“, který bohužel nemůžeme svalit na eventuální houbaře či turisty – jde o nejrůznější kupky a hromady odpadu z domu i ze zahrady, které se táhnou podél celého lesa. Nestálo by za to se nad tím zamyslet? Skupina členů sdružení, která se právě vrátila ze zájezdu do Rakouska, blouzní o čistotě cyklistických stezek kolem vesniček v okolí Klagenfurtu…  Ten nepořádek v lese je ale opravdu jen na nás, nemůžeme se na nic vymluvit a je to ostuda, mohu doložit fotografiemi, kdy jsme si na kraji lesa hráli na indiány a bylo tam čisto…

Tedy námět jak dál pro příští léta.

V letošním roce ještě zasadíme „výroční“ strom, asi bude možné zkoordinovat s rynoltickou „partou hic“ vyčištění dna nádrže,  které je opět zanesené bahnem z velké vody (mohlo by to vyjít na jeden z trojice volných dnů v říjnu, včas oznámíme).

Příští rok bude mít zajímavé datum kaplička v Černé Louži bude jí zrovna 240 let. (Mimochodem, to přetahování při oslavě, když se lano raději přetrhlo, než by dalo zvítězit Černé Louži nebo Polesí při vzájemném utkání o můj šampus, je myslím charakteristické).

Závěrem ještě  prosba – nedalo by se oslavit ještě za tři roky neobvyklé výročí Polesí 333 let od založení?

Už vidím ty trička….

Petr Zázvorka

P.S. Zasílám neobvyklou fotografii ze soboty minulého týdne. Ze Švýcarska přijel kamarád Honza Červ, se kterým jsme se spolu s Jurou Neanderem  před 60 lety vyfotografovali před Jurovou chalupou. Tu fotku, nafocenou na další, kterou jsme pořídili před 20 lety, držím v ruce….