Sedadlo v první řadě a hra v boules

Téměř každá vesnice vlastní svoji obdobu sportovní arény. Tu nejzákladnější představuje vyrovnaný kousek veřejného prostranství, asi tak dvacet až třicet metrů dlouhý, s prašným povrchem štěrku a udusané hlíny. Pokud se jedná o dobře zaběhnuté sportoviště, které slouží svému účelu řekněme sto až dvě stě let, najdete tu dvě podstatná vylepšení. Tím prvním je stín, který poskytuje spořádaná alej platanů, kterou možná vysadili třebas i napoleonští armádní zahradníci. Tím druhým je občerstvení, které poskytuje café, v blízkosti jehož průčelí se vaše sportoviště rozkládá. Tahle café se často jmenují Le Sporting a na polici za barem mají vystaveny řady naleštěných pohárů a sošek, které místní boulesové mužstvo vyhrálo.

Variace na téma hry v boules se vyskytují již od doby, kdy člověk objevil potěšení házet něčím po něčem, co vám to něco nehodí zase zpátky. Ze starodávných druhů koulí se již staly sportovní starožitnosti, právě tak jako z dřevěných pálek na tenis a z golfových holí s dřevěnou rukojetí. Jsou to mimořádně krásné předměty, vyrobené z hřebíků, které naťukali do kuličky ze zimostrázového dřeva tak těsně jeden vedle druhého, že vám připomínají rybí šupiny. Jsou krásné na pohled a příjemné do ruky, ale, jako každý rukodělný výrobek nejsou úplně pravidelné a projevují tendenci uchylovat se od přímé dráhy ihned poté, co padnou na zem. A ve hře, kde jde často o milimetry a kde zuří vášně, bylo tohle rozpustilé chování častou příčinou zármutku a hádek, než, konečně, tyhle starobylé koule nahradili inženýrsky vyrobenými perfektně kulatými řízenými střelami z oceli, které vidíme dnes.

To ovšem neznamená, že se starými koulemi vymizely zármutek a svár. To ne! Zármutek a svár jsou neoddělitelnými prvky hry, právě tak jako přesnost a zručnost. Bez nich by hra netěšila nikoho, ani hráče, ani diváky, jelikož drama je to, co dělá tuhle hru tak oblíbenou.

Předmětem téhle soutěživé hry je umístit skupinu vašich koulí co nejblíže k malé dřevěné kuličce zvané cochonnet a mezitím odrazit z cesty koule protivníka. Jakmile hráči vyhází všechny svoje koule, vydají se na konec kurtu a proměří tam vzdálenosti. Záležitost vcelku jednoduchá, pomysleli byste, záležitost, kterou je možné vyřídit v duchu sportovním a necht’ ten nejlepší vyhraje. Ale nikoli. Ani nápad. Hráči se shluknou nad svými koulemi a horečnatě se přou o každičký vlásek rozdílu ve vzdálenostech od cochonnet, a pozdvihují, triumfálně či v beznaději, nejen hlas, ale i paže a kapesní pravítka, a necht’ ten nejhlasitější vyhraje. Nevylučuji, že tyhle pravidelné výbuchy nesouhlasu jsou následkem něčeho jiného, nežli počestné snahy o vítězství. Něčeho o mnoho silnějšího. Hře v boules totiž náleží, pokud je mi známo, určitý unikát ve světě atletických soutěží pod širým nebem. Zatímco hrajete, můžete se posilňovat. Dokonce ani nemusíte postavit sklenici, když odhazujete, za předpokladu, že jste v rozumné kondici a máte jistou ruku. Často se mi zdálo, že alkohol přispěl k objevům řady nevázaných a v podstatě pozoruhodných technických variací předváděných stylovými hráči. Samotný hod či hod odspodu bud’ po vysoké nebo po nízké dráze je většinou studií disciplíny a soustředění. Kolena musí být pokrčená a oko upřené na cíl. Předmětem individuálních variací je však to, co následuje, tedy obdoba podivného baletu na místě, jelikož hráč nesmí překročit čáru, od které se hází. A tak tam stojí, často na jedné noze, tělo nakloněné vpřed, nebo vzad, či stranou, podle toho, po jaké dráze odhodil, a mává pažemi podle toho, jestli mají za úkol donutit kouli k tomu, aby letěla rychleji, nebo ji přibrzdit, aby svůj let zpomalila. Noha, které zůstala ve styku se zeměkoulí, musí přitom stát na špičce. Výsledkem toho je podívaná jako na volavku, která se snaží odletět, majíc jednu nohu zabořenou v bahně dna řeky. Pohled, který vám nutně vyvolá na tváři úsměv, protože vy si sedíte ve stínu, zatímco oni tam víří obláčky prachu. Cinknutí oceli na ocel, jako klapnutí čelisti dinosaura, se mísí s přílivem a odlivem nesouhlasu a plechovým zvukem rádia z café. Hráči se zvolna pohybují z jednoho konce na druhý, a zase zpátky. Vzduch je zcela nehybný a je horko. Čas se zastavil. Jedním z kouzel hry v boules je to, že ji může hrát, byt’ i špatně, kde kdo – amatér kteréhokoliv věku – a docela s potěchou.