Panskou skálu u Kamenického Šenova zná každý. Její větší bratr, Zlatý vrch, ač nepříliš vzdálený, je již znám méně. Vede na něj ale naučná stezka Okolím Studence a tak sem turisté přece jenom občas zavítají. V obou případech jde o částečně odtěžený lom na čedičové sloupky, které právě díky odkrytí svrchních vrstev zůstaly pěkně viditelné. Ale tyto dvě lokality, ačkoliv nejznámější, nejsou v Čechách zdaleka jedinými, kde se vyskytuje ten zvláštní geologický jev zvaný sloupcová odlučnost.
Stejný původ má i čedičový lom, nacházející se na půl cesty mezi Horním a Dolním Sedlem. Sjíždíme-li po silnici z Horního Sedla, asi tak po kilometru a půl odbočuje vlevo nahoru do svahu již značně zarostlá cesta, vroubená křovinami. 
Vydáme-li se po ní vzhůru, vystoupáme po chvíli na kraj zdánlivě malého lesíka, který se rozkládá uprostřed hornosedelských luk. Jak se ale ukáže, lesík je spíš pořádným lesem a skrývá v sobě zbytky starého lomu, kde se po dlouhá léta těžily právě čedičové sloupky. A nejednalo se rozhodně o lom malý! Rozsah těžební plochy je odhadem 1,3 ha, tedy asi 13.000 m2. To jsou jen čísla, ale vstoupíte-li poprvé do lomu, jeho impozantní rozměry, ačkoliv se ztrácejí v husté vegetaci, Vás překvapí. Ještě před vlastním vstupem do lomu stojí ale za povšimnutí zbytky různých technologických staveb, dnes již nejasného použití, dílem z betonu, ale i využívajících právě čedičové sloupky.
Rozsáhlé dno lomu pokrývá několik jezírek, skýtajících nepochybně ideální životní podmínky pro řadu obojživelníků. Celý lom a jeho okolí jsou hustě zarostlé, na svazích a dně se uchytily především břízy a různé křoviny, les obklopující lom je pak tvořen buky a duby, ale zahlédl jsem i nějakou tu jedli. Při vstupu do lomu prý rostou i dva vzrostlé tisy. Lom vůbec působí dojmem “nové divočiny”, místa, které paradoxně právě kvůli masivním zásahům člověka nabízí dnes vynikající podmínky pro rozmanité živočišné a rostlinné druhy. Svou druhovou rozmanitostí připomíná malou přírodní rezervaci, obzvláště ve srovnání s monotónní smrkovou monokulturou v okolí Horního Sedla.
Památník nizozemských stavitelů hrází
Lom začal být využíván někdy v 19.století, přesnější datum známo není, ale existují zprávy o tom, že čedičové sloupky byly tehdy využívány jako hraniční kameny grabštejnského panství. Hlavního rozmachu doznal lom v první polovině století dvacátého, kdy v něm našlo práci větší množství obyvatel z blízkého okolí. Pravidelné čedičové sloupky byly dodávány ke stavebním účelům, používaly se dokonce i jako překlady. Pro svou odolnost vůči slané vodě byly s oblibou využívány při stavbě hrází v Baltském i Severním moři. I slavná nizozemská hráz Afsluitdijk, spojující od třicátých let v délce 32 kilometrů Severní Holandsko s Frískem, a údajně jako jediný lidský výtvor viditelná i z vesmíru, byla vybudována za pomocí čediče z Čech. Tedy určitě ne toho ze sedelského lomu, ten byl z dopravních důvodů dodáván spíš do Liberecka a snad i do Německa, ale v případě nizozemských hrází šlo o čedičové sloupky z lomů při Labi, které usnadňovalo jejich přepravu.
Po válce, která těžbě nepřála, byla činnost obnovena v padesátých letech. Z těch dob se také na České geologické služby zachovaly staré fotografie, které nám odhalují netušené pohledy na dnes již zcela zarostlý lom.
(BÁRTA, J (1959): Foto – Lom v čediči. Fotoarchiv České geologické služby, http://www.geology.cz/fotoarchiv)
Zřejmě v šedesátých letech došlo k postupnému vyčerpání zdroje čedičových sloupků a lom byl opuštěn a ponechán přírodě. Ukázku sloupcovité odlučnosti tak dnes zajišťuje již jen pár skalních útvarů, které bohužel nedosahují krásy těch lomů, kde těžba ustala ještě před jejich vyčerpáním. I tak ale představuje starý čedičový lom na Sedle kousek krásné a divoké přírody, která láká k ohleduplné návštěvě. Ale opatrně! Přece jenom jde o staré těžební dílo, ve kterém je potřeba pohybovat se velmi obezřetně. Ostatně prý si lom oblíbily také zmije, takže pozornosti je určitě zapotřebí.
