Předpověď počasí na velikonoce sice slibuje zimu spíše než jaro, ale pokud byste přece jen zatoužili po tom, nasát trochu svébytné velikonoční atmosféry, třeba se necháte zlákat pozvánkou zpoza naší severní hranice.
Hned za zemskou hranicí na saské straně leží země zvaná Horní Lužice. Stejně jako Lužice Dolní, rozkládající se severněji, je kromě obyvatel německého původu i domovem Lužických Srbů, etnika, spadajícího stejně jako Češi a Poláci do skupiny západních Slovanů. Lužičtí Srbové na rozdíl od nich nikdy nevytvořili vlastní stát a byli nuceni bránit si svou jazykovou a kulturní identitu ve stále rostoucí záplavě obyvatelstva německého původu. Od 14.století až do roku 1635 byla Dolní i Horní Lužice součástí zemí Koruny české, teprve poté byla připojena k Sasku. Pozoruhodné je, že přes často nevybíravé germanizační snahy si Lužičtí Srbové zachovali nejen svůj jazyk, ale i velké množství tradičních zvyků a lidových krojů. A mimo jiné třeba i zajímavou kuchyni, kterou můžete ochutnat například v několika restauracích v Budyšíně.
K velikonocům zde neodmyslitelně patří velikonoční jízdy, jejichž tradice spadá až do pohanských dob, kdy hospodáři na koni objížděli všechna svá pole, aby tím ochránili budoucí úrodu před zlými duchy. S příchodem křesťanství se tento zvyk přesunul na velikonoční neděli a změnil se v rozsáhlá procesí s požehnáním místních farářů. Dnes se v Horní Lužnici konají tyto velikonoční jízdy na deseti tradičních místech, ta nejznámější začíná v obci Ralbicy a vede do vesnice Kulow a zpět. Jen této samotné se účasní každoročně 200-250 jezdců na koních. Dlouhý zástup slavnostně oblečených jezdců ve fracích a cylindrech, v čele s korouhevníky, je impozantní podívanou, za kterou se sjíždějí diváci z daleka. Celkem se všech deseti procesí účastní až 1700 jezdců, takže obstarat dostatečné množství koní není snadnou záležitostí. Z dalších míst, kde jsou tato procesí k vidění lze jmenovat třeba Crostwitz u Budyšína nebo Budyšín sám.
Horní Lužice je zajímavá země, nabízející vnímavému návštěvníkovi nespočet historických i přírodních pozoruhodností. A navíc stále živoucí kulturu nám blízkého slovanského etnika..
