Před zásadními změnami v zemědělském hospodaření bývalo obvyklé, že kolem každé obce se nacházela řada větších či menších zamokřených a vodních ploch. Jednalo se o různé částečně vysychající mokřady, tůně celoročně disponující vodou a malé rybníčky. Tyto plochy se nehodily pro zemědělské využití a tak byly buď ponechávány samostatnému vývoji, nebo byly prostřednictvím drobným zásahů využívány jako zdroj vody či proutí pro dříve tak rozvinuté košíkářství.

S růstem počtu obyvatel v českých zemích rostl i tlak na co nejintenzivnější využívání zemědělské půdy. Byly napřimovány vodní toky (třeba Labe přišlo o 1/3 délky !), meliorovány pastviny a polnosti a vysušovány a zaváženy rybníky, bažiny, mokřady. To nemluvím o poválečné kolektivizaci, k tomu docházelo již v průběhu 19.století. Padesátá léta minulého století pak homogenizaci krajiny dále prohloubila a i poslední dvě desetiletí se svými lány řepky obhospodařovanými obrovskými zemědělskými společnostmi ji dovršila.

Stupňovitý reliéf dna

Zánikem rybníčků, tůní a mokřadů jsme přišli nejen o jistou pestrost krajiny, ale snížila se také výrazně její retenční schopnost, tedy schopnost zadržet vodu v krajině. Co to znamená se můžeme několikrát do roka přesvědčit během různých typů povodní a záplav, kdy zdevastovaná a nesprávně obhospodařovaná krajina nedokáže zadržet vodu z přívalových dešťů a z rychle tajícího sněhu. Zánikem drobných vodních ploch přišly rovněž o svá stanoviště četné druhy obojživelníků, hmyzu, zvěře i specifických rostlin. S nimi jsme něco ztratili i my…

Stejně jako v řadě dalších případů znamenal obrod občanské společnosti v posledních dvaceti letech šanci i pro obnovu některých mokřadů a tůní. Zatímco při rekonstrukci a výstavbě rybníků hrály roli velké peníze, přicházející na tuto činnost z Evropské unie, tůně a mokřady se staly doménou činnosti různých občanských sdružení a společností, které shromažďují peníze na tuto aktivitu od sponzorů či z příspěvků Ministerstva životního prostředí. Obnova některých drobných vodních ploch proběhla přímo v režii státních institucí, odpovídajících za ochranu životního prostředí. V Lužických horách je to třeba případ mokřadů Brazilka, či několika dalších obnovených či nově vybudovaných tůní.

Z občanských sdružení, která si za předmět své činnosti vzala právě obnovu a údržbu tůní a mokřadů, jsou to třeba OS Mokřady-ochrana a management, které se dlouhodobě a na velmi profesionální úrovni touto oblastí zabývá. Názorný příklad osmi obnovených a nově vybudovaných tůní v lokalitě Pístov u Jihlavy, včetně následného managementu území, jsou zajímavě popsány v materiálu, který najdete zde.

Pokud bychom měli mluvit o tom, v čem vlastně samotná obnova tůní a mokřadů spočívá, je třeba rozdělit jí na případy, kdy dochází ke kompletní obnově vodních ploch již zaniklých či revitalizaci těch ještě existujících. Obnova v místech, kde zavodněné plochy dříve existovaly a která jsou dosud pro to vhodná, spočívá v různých terénních úpravách, které slouží k zadržení vody. Může to znamenat vyhloubení samotné nádrže či přehrazení přirozených odtoků. U ploch existujících se většinou jedná o odbahnění zazemněných ploch, prořezání a odstranění náletových křovin a kosení mokřadních luk. To je pochopitelně jen velmi zjednodušený výčet činností, které navíc nekončí samotnou obnovou, ale na něž musí navázat promyšlená údržba, jejímž cílem je zabránit opětovnému rychlému zarůstání invazními rostlinami a zanesení vodní plochy.

Voda v krajině má svou nenahraditelnou roli, ať už ve formě větších či menších toků, rybníků, tůní, močálů, ale i louží a struh. A zdá se, že je stále vzácnější, o čemž se snadno můžete přesvědčit při cestách právě po naší východní části Lužických hor, která je na vodu opravdu mimořádně skoupá…

Doplňující materiály:
Vodní biotopy v hospodářských lesích
Úloha mokřadů v koloběhu vody a živin v zemědělské krajině
Amphibian Habitat Management Handbook – ochrana obojživelníků (anglicky)