Pro rychle se rozvíjející letovisko mělo v třicátých letech minulého století koupaliště rozhodující význam. Tomu odpovídala jak hojná návštěvnost, tak i nezbytná infrastruktura, která přečkala i válku a odsun obyvatelstva a sloužila ještě řadu let poté. A jaký byl poválečný osud koupaliště?

Detail z dobové pohlednice ukazuje šatny z boku, kde byly dva suché záchody (ty, vzhledem k tomu že je nikdo nevyvážel a měly dveře, byly znehodnoceny nejdřív). 

Šatny v třicátých letech

Vepředu byla krytá veranda a za ní kabinky šaten. Z boku směrem od koupaliště, byly dveře a společná šatna, původně zřejmě šatna, kde obsluhující šatnářka zavěsila šaty, které dostala z předních šaten, kde bylo uzavíratelné okénko.  Uprostřed mezi šatnami byla pokladna. Šatny byly v hnědočervené barvě, v kombinaci se zelenou. Šatnářku jsme ovšem již nezažili, přesto, dokud bylo Polesí samostatné, přeci jen snaha o jeho udržení byla. Vybíralo se dokonce několik sezón vstupné, myslím, že šlo o 2 Kčs tehdejší měny, které vybíral místní invalida pan Průcha, který bydlel v domě, kde později byli a jsou Koprničtí. Místní ovšem protestovali, pak měli platit jen “rekreanti”, kteří ovšem převážně chodili na brigády, tak se jim to nelíbilo. Poslední, kdo na šatnách pracoval, byl můj děda, který zde trávil léto v důchodu a šatny za obecní peníze ještě jednou natřel (byl původně  lakýrník). 

Čištění koupaliště po válce

Pak ovšem došlo k připojení Polesí k Rynolticům a šatny místo údržby (měly střechu jen z lepenky) byly výhodně použity na palivové dříví…. Ozvěnou jakési snahy o  pokrok byla výstavba ohyzdné chatky Svazarmu, jejíž základy na svahu nad koupalištěm dodnes jsou, a která byla odprodána v 90. letech panem předsedou. Součástí byly i dva splachovací záchody u Saši Vragy (tehdy konzumu), které byly také zničeny a rozbity, aniž byly kdy použity. Totéž byl i osud oněch zářivek, jistě nákladných, které “zdobily” koupaliště a byly v 90. letech také uřezány a prodány do sběru….

Detail skluzavky

Detail skluzavky, nahoru byla zavedena voda, kterou bylo možné kohoutkem pustit a takto zvlhčit dřevo pobité plechem.Vedle skluzavky, směrem k plotu bylo dřevěné plato na opalování, u kterého byla zakotvena pramička a maňásek. Vše bylo postupně rozkradeno nebo zničeno, přes snahu některých obyvatel to udržet v chodu….

Písečná pláž v Polesí

“Pláž” s cedulkou pro plavce a neplavce. Uprostřed koupaliště byl kdysi též malý ostrůvek, zde nezachycený, možná pro benátské noci. Jeho základy – dřevěné kůly jsou dosud pod dnem, zakrytým betonovými panely, instalovanými v době socialismu.

Přítok do rybníka před vznikem koupaliště

Na dalším detailu je patrný přítok před zakrytím, původně průlezný, (později neprůlezný)  a přepad v  protějším rohu, který zabraňoval možnému přelití vody přes hráz. V pozadí je rovněž dobře vidět dnes již neexistující “stateček”, který zničila rodina Havlanova. Vzhledem k tomu, že šlo o státní majetek, dalo se to ještě prodat na rekreaci, ale nebyl tehdy (pokud se pamatuji) náhradní byt pro tehdy asi osmičlennou rodinu), tak se nechala vytrhat podlaha a střecha na topení, až to spadlo a rodině se pak přeci jen našel jiný dům.

Celkový pohled na "stateček"