O tom, co bude prvním námětem povídání o malých intervencích v krajině, jsem nemusel přemýšlet dlouho. Přesto, že témat je mnoho, jedno z nich je mi nejbližší a nejlépe vystihuje, o co se ve své podstatě jedná.
Taky jste si všimli, že louky jsou nějak méně barevné a voňavé, že na nich ubylo motýlů a že v nich převládá monotónní zelená barva? Je to jen dojem, jen iluze spočívající v tom, že v našich vzpomínkách bylo dřív vše jaksi krásnější?
Pravdou je, že charakter luk se opravdu změnil. Louka je totiž útvar do značné míry umělý, vzniklý díky člověku a jeho hospodaření. Ovšem útvar na jeho hospodaření rovněž i závislý. Zatímco tradiční podhorská květnatá louka vznikla jako výsledek dlouhodobého pasení a kosení, za minulého režimu se louky změnily spíš na jakási pole pro pěstování trávy. Mnohdy byl totiž vliv zemědělství na louky značný, docházelo k plošnému odvodňování, přeorávání či přihnojování, takže louky postupně ztratily velkou většinu ze své původní druhové pestrosti. Co byla dříve louka, je po zuřivě melioračních komunistických letech pole. Pokud louka unikla polnímu osudu, po divoce kapitalistických letech je z ní křoví. Dnešní louky nikdo neseká ani nespásá, takže se na nich udrží jenom dva tři druhy trávy.

“Původní středoevropská krajina byla lesnatá. Většinou smíšený les, hlavně doubravy a bučiny a teprve ve výškách nad 800m smrčiny pokrývaly víc jak 90% plochy země. Nicméně část krajiny zůstávala travnatá. Jednalo se jednak o vyprahlé skalnaté stráně anebo o místa, která byla intenzivně vypásána velkými býložravci jako byl tur. První zemědělci využívali právě těchto prosvětlených ploch a rozšiřovali je. Nikdy nebyla zorána celá plocha bezlesého území, protože pastviny zaujímaly možná víc jak dvě třetiny obhospodařované půdy. Všechny světlomilné, nelesní rostliny, jednak ty zděděné z chladných stepí ledové doby, jednak ty nově přišlé třeba z Balkánu se soustřeďovaly na tato místa. Postupem doby zde vznikaly jedny z nejbohatších a nejkrásnějších biotopů střední Evropy – květnaté louky. Lidé je udržovali v některých místech tři i čtyři tisíce let. Louky tak jsou jak nádherným kusem přírody, ale i kulturní památkou, která leckde sahá až do pravěku. V posledních letech zanikají. Zarůstají dřevinami, nepase se. Proto je nutné v české i moravské a snad nejvíc ve valašské a obecně podhorské krajině zachránit alespoň část bývalých luk. Kvůli krásným rostlinám i kvůli nám samým, protože naši předci, kteří nějak žijí v nás, zde prožili možná nejkrásnější chvíle svých životů.”

Václav Cílek – webové stránky projektu Stopa v krajině

Asi těžko si někdo z nás pořídí stádo a vydá se s ním na pastvu. Ale větší či menší květnatou louku může zkusit obnovit každý, kdo má na svém pozemku či zahradě kus trávníku. Jednoduše stačí část z něj vyčlenit a změnit způsob péče o něj. Část trávníku, který si pro tento účel vybereme, prostě přestaneme pravidelně sekat a necháme ho volně růst. Podstatou péče o květnaté louky je totiž to, že se tyto louky sekají (nebo ještě lépe kosí) jen dvakrát do roka, což umožňuje lučním bylinám vykvést a vysemenit se. Posekanou trávu je třeba z louky odstranit, protože tím se z louky postupně dostávají živiny. I když se to může zdát paradoxní, čím méně živin, tím víc mají luční byliny šanci obstát v konkurenci trav. Většina lučních květin totiž roste na chudých půdách a naopak tráva lépe roste v půdě přihnojované. Čím je půda chudší, tím je louka druhově bohatší.
Málokdo ví, že krásně rozkvetlá louka je vlastně nízký smíšený les, který se dá na zahradě vypěstovat během krátké doby. Svou podstatou má louka opravdu blíže k lesu, než k trávníku, se kterým je často srovnávána. Mnohé luční rostliny a byliny, podobně jako stromy, dosahují stáří i mnoha desítek let a žijí v pestrém společenství dalších rostlinných i živočišných druhů.

Přírodní vývoj květnaté louky trvá mnoho desítek let. Během dvou tří let se tak na ploše původně monotónního anglického trávníku začínají objevovat celá řada lučních rostlin a s ní se vrací i mnoho živočišných druhů, hmyzu, motýlů, plazů a obojživelníků, ale i drobných savců. Důležitým prvkem, který zajišťuje stabilitu, vytrvalost a odolnost porostu, je jeho pestrost. Louka je kulturou, složenou z mnoha druhů rostlin, které se vzájemně podporují. Je to svět sám pro sebe, v neustálém pohybu, snad při každém pohledu je stejná louka jiná. Z pohledu člověka – zemědělce je louka úžasnou směsnou kulturou, kterou není třeba nijak výrazně ošetřovat. Ve vyvážené louce odpadá hnojení i drahá ochrana před plevely, škůdci i chorobami.

Několik typů pro zájemce:

• Kromě toho, že je květnatá louka krásná, vyžaduje i méně práce a nákladů než trávník. Chcete-li mít hezký hustý trávník, musíte ho neustále sekat a přihnojovat.
• Louku sekáme nejlépe dvakrát do roka, doporučuje se po odkvětu na přelomu června a července a podruhé v září nebo říjnu.
• Na sekání louky je ideální klasická kosa, ale dobře poslouží i strunová sekačka nebo dostatečně silná klasická travní sekačka.
• Pokud byste se rozhodli pro kosu, kupte si kosu rakouskou, je daleko kvalitnější než kosy z hypermarketů. Při správném stylu Vám kosení  zabere méně času než práce se sekačkou. Jak správně kosit najdete například na webu Kosíme snadno.
• Vhodné je sekat louku na několikrát. Umožníte tím postupné odkvétání květin a rovněž živočichové mají možnost se z jednotlivých ploch přesunout.
• Seno můžete použít na kompost nebo jako mulč ke stromům a keřům. Živiny se tak dostanou tam, kde jsou potřeba.
• Květnaté louce můžete také trochu napomoct tím, že část plochy osejete vhodnými lučními směsmi. Tyto směsi obsahují větší množství tradičních druhů, z nichž navíc některé se v přírodě vyskytují již jen vzácně. Stačí vybrat několik menších ploch, zrýt je a srovnat a takto připravenou půdu osít. Osívání přímo do trávníku je neúčinné, rostliny se neuchytí. Různé směsi lučních bylin a trav jsou k dostání třeba na u firmy Planta Naturalis. Z takto založených ploch se postupně rostliny rozšíří i na okolní porost.
• Pro snazší komunikaci si na louce můžete sekačkou vysekat travnatý chodníček.

Založení květnaté louky nevyžaduje téměř žádné investice a práci nám může naopak ještě ušetřit. A navíc se nám za čas louka za to odmění svou pestrostí a barevností a vnese do našeho okolí více života a jistě i radosti!